Ty jsi mé slunce

Z oblohy padá kapka za kapkou,
mé srdce, to hoří láskou,
kéžby to druhá strana cítila stejně
a já nebyl smutnej denně.

Mé srdce hoří láskou velikou,
ty odmítáš mě stejně,
ty, s tou krásou nesmírnou,
já sedím tu sám, bez tebe bejbe.

Srdce rozbité na kousíčků milion,
už dávno nehoří, jako ten lampion,
ten, co vypustil jsem na oblohu,
ten, co rozzářil tvou tvář do úsměvu.

Přál bych si, aby žili jsme pospolu,
přál bych si, aby jsme byli šťastni,
aby zsložili jsme rodinu,
tys mi však odvětila – jen na dno si klesni.

Chytla jsi mě do spárů lásky,
chtěl bych z ní pryč,
říkáš, že na světě jsou i jiné krásky,
ale já nechci žádnou z nich.

Miluji Tě celým srdcem,
byla moje chyba, tak se Ti otevřít,
teď straním se radši všem lidem,
nejradši chtěl bych hned umřít.

Umřít, než-li žít bez Tebe,
bylas mé slunce a já Tvé nebe,
teď koukám v noci na hvězdy
a v duchu si říkám – „Já Tě chci!“

3 comments: On Ty jsi mé slunce

Leave a reply:

Your email address will not be published.

Site Footer