Den co den

Den co den horším se
umírám, bohužel tak to je,
bez Tebe je můj život ztracený,
s Tebou by to možná bylo opačný.

Den co den já trápím se,
říkám si, jak Ti asi je,
chtěl jsem vždy pro Tebe to nejlepší,
řeklas mi – hold smiř se s tím,
ráda Tě nemám, nechci Tě znát,
dej mi už pokoj, říct Ti to mám kolikrát?

Nemůžu se s tím však smířit,
život svůj já chtěl Ti svěřit,
bohužel byl osud pro mě zlý,
dala jsi mi košem,
prý, že nebudeš mi dávat štěstí svý.

Nezapomenu však, sebevíc chci,
vždy objeví se nějaká věc, co nechci,
ta mi v tom zabrání
a já nemůžu si najít jinou paní.

Chtěl jsem umřít po Tvém boku,
teď umírám sám,
chtěl bych chytit správnou notu,
ale život bohu odevzdávám…