Co to je?
24.12.2011Sebepoškozování je záměrné ubližování si bez vědomého záměru zemřít. Hlavním motivem tedy není sebevražedný úmysl, ačkoli se obecně sebevražedné myšlenky u jedinců objevují, zejména v období dospívání.
Metody ubližování si jsou různorodé. Nejčastěji se jedná o:
- řezání
- škrábání
- bití sebe samého, bít se něčím nebo bití o něco
- popalování se, típání cigaret či sirek
- dušení, zabraňování dýchání
- rytí do ran nebo jizev, nenechat rány se zhojit
- propichování kůže např. jehlami, bodání se
- požívání nebezpečných chemikálií nebo předmětů (baterie, špendlíky),
- pojídání velkého množství léků (možno i s alkoholem) bez záměru se zabít.
Pro většinu lidí je důležitým momentem vzniklá bolest, která přehluší bolest psychickou. Fyzická bolest je něco hmatatelného, co člověk může vlastní vůlí ovládnout, narozdíl od bolesti psychické. Při pocítění bolesti mozek začne produkovat endorfiny, a tak z dotyčného jedince spadne stres a úzkost. Většina dívek říká, že je to jakoby jim spadl obrovský balvan z hrudi a cítí se zase volné, schopné dýchat, schopné života.
V jakékoli situaci se sebepoškozování zdá být účinným vyjadřovacím mechanismem anebo „řešením“. Sebepoškozující užívá ublížení si jako prostředek uklidnění, kontroly, anebo procítění čehokoli. Sebeublížení ovšem není „zdravým“ a „správným“ vyjadřovacím mechanismem – je to sebezničující zvyk, který ukazuje, že se druhý člověk ocitá v temnotě, složité duševní nebo osobní situaci. Sebepoškozování se poté, a velice brzy, stává jakousi formou závislosti.
Striktně dáno, obecně se sebepoškozováním může rozumět jakákoli aktivita, kterou si člověk ubližuje, škodí nebo ničí zdraví. Sem tedy kromě řezání, pálení, propichování kůže apod. řadíme i poruchy příjmu potravy, drogovou nebo alkoholovou závislost.
